Co je měď?

Měď je esenciální stopový prvek, který tělo potřebuje v malém množství k udržení mnoha životně důležitých procesů. Hraje klíčovou roli v energetickém metabolismu, tvorbě krve, budování pojivové tkáně, funkci mozku a ochraně buněk před oxidačním stresem.

Ačkoli se měď vyskytuje pouze ve velmi malém množství - přibližně 50–100 miligramů v celém těle -, je nezbytná pro správné fungování mnoha enzymů. Působí jako kofaktor enzymů podílejících se na získávání energie, využití železa, tvorbě pigmentu a antioxidační ochraně.

Měď se nachází v mnoha potravinách, zejména v ořeších, semenech, celozrnných výrobcích, vnitřnostech (játrech), mořských plodech, kakau a luštěninách.

Jak měď působí?

Měď je součástí několika enzymů, takzvaných kuproenzymů, které jsou zásadní pro metabolismus a zdraví buněk.

Tvorba energie a metabolismus:
Měď je součástí enzymu cytochrom-c-oxidáza, který se v mitochondriích - „elektrárnách“ buněk - podílí na tvorbě ATP. Bez mědi nemůže buněčné dýchání optimálně probíhat, což může negativně ovlivnit energii, koncentraci a výkonnost.

Metabolismus železa a tvorba krve:
Měď je nezbytná pro přeměnu železa na jeho využitelnou formu, a tím nepřímo i pro tvorbu hemoglobinu. Nedostatek mědi proto může vyvolat podobné příznaky jako nedostatek železa, včetně únavy, bledosti a anémie.

Pojivová tkáň, kůže a kosti:
Měď aktivuje enzym lyzyloxidázu, který se podílí na tvorbě kolagenu a elastinu - dvou esenciálních strukturálních bílkovin, které udržují kůži, cévy, kosti a klouby pevné a pružné. Měď tak přispívá ke zdravé pokožce, pevným tkáním a odolným kostem.

Antioxidační ochrana buněk:
Měď je součástí enzymu superoxiddismutáza (SOD), který neutralizuje volné radikály a chrání buňky před oxidačním poškozením. Měď tak významně přispívá ke zpomalování procesů stárnutí a ochraně před záněty.

Nervový systém a mozek:
Měď je nezbytná pro tvorbu neurotransmiteru dopaminu a podporuje myelinizaci nervových vláken. Hraje tak roli v duševní jasnosti, koncentraci a emoční stabilitě.

Tvorba pigmentu:
Měď aktivuje enzym tyrozinázu, který se podílí na tvorbě melaninu, barviva kůže a vlasů. Nedostatek proto může přispívat k bledé pokožce nebo předčasnému šedivění vlasů.

Výhody mědi

  • Podporuje tvorbu energie v buňkách

  • Podporuje tvorbu krve a využití železa

  • Přispívá ke zdravým kostem, pokožce, cévám a pojivové tkáni

  • Působí jako silný antioxidant a chrání buňky před volnými radikály

  • Podporuje nervový systém a funkci mozku

  • Podporuje tvorbu pigmentu v kůži a vlasech

  • Posiluje imunitní obranu a regenerační procesy

Možné nežádoucí účinky a interakce

Měď je obvykle dobře snášena, pokud se její hladina pohybuje ve fyziologickém rozmezí. Doporučená denní dávka činí přibližně 1–1,5 mg.

Nedostatek mědi je vzácný, ale může vzniknout v důsledku nevyvážené stravy, dlouhodobého užívání vysokých dávek zinku nebo poruch vstřebávání ve střevě. Mezi příznaky nedostatku patří únava, anémie, oslabená imunita, křehké kosti, kožní změny nebo neurologické poruchy.

Nadbytek mědi může naopak působit toxicky. Příliš vysoké množství - například v důsledku kontaminované pitné vody, doplňků stravy nebo metabolických poruch, jako je Wilsonova choroba - vede k nevolnosti, poškození jater nebo oxidačnímu stresu.

Měď a zinek spolu úzce souvisejí: Trvale nadměrná konzumace zinku může blokovat vstřebávání mědi, proto je důležitá vyvážená rovnováha obou stopových prvků.

Závěr

Měď je všestranný stopový prvek, který je nezbytný pro tvorbu energie a krve, zdraví pokožky a pojivové tkáně i ochranu buněk. Podporuje tělo při získávání energie, chrání před oxidačním stresem, posiluje kosti a cévy a podporuje zdravou strukturu pokožky. Nedostatek i nadbytek mohou citlivě narušit metabolismus - proto je vyvážený poměr, zejména vůči zinku a železu, zásadní pro zdraví, vitalitu a regeneraci.

Zdroje

  1. Uauy R, Olivares M, Gonzalez M. (1998): Essentiality of copper in humans. Am J Clin Nutr, 67(5 Suppl), 952S–959S.

  2. Prohaska JR. (2011): Impact of copper deficiency in humans. Ann N Y Acad Sci, 1251, 1–8.

  3. Uriu-Adams JY, Keen CL. (2005): Copper, oxidative stress, and human health. Mol Aspects Med, 26(4–5), 268–298.

  4. Linder MC, Hazegh-Azam M. (1996): Copper biochemistry and molecular biology. Am J Clin Nutr, 63(5), 797–811.